Náměšť na Hané

socha
šipka
1141
1280
1319
1350
1556
1726
1758
1777
1848
1916
2000

1726 - Náměšť přechází do majetku hrabat Harrachů

Roku 1726 byla Náměšť prodána Aloisi Tomáši Raimundovi hraběti z Harrachu za 93000 zlatých a 100 dukátů. Spojení osudů panství s rodem říšských hrabat z Harrachu na 52 let se ukázalo jako šťastné pro obě strany. Harrachové svým textilním podnikáním přinesli do Náměště mnoho pracovních příležitostí a stavbou nového zámku po sobě zanechali stopu nesmazatelnou.
Harrachové, mající ve znaku na červeném poli tři stříbrná pštrosí pera zastrčená ve zlaté kouli, patřili ve své době k velmi významným rodům v říši, neboť často působili ve vysokých diplomatických a vojenských funkcích Habsburků. Také nový náměšťský majitel Alois Tomáš Raimund hrabě Harrach (7.3.1669-8.11.1743) pobýval se svým otcem jako diplomat ve Španělsku, v roce 1697 obdržel řád Zlatého rouna, o rok později hodnost císařského tajného rady a v roce 1715 byl jmenován do čela dolnorakouské vlády jako zemský maršálek. Za Aloise Tomáše Raimunda procházelo panství řadou reforem. Jednou z hlavních byl hromadný emfyteutický výkup poddaných, datovaný rokem 1737.
Ještě za svého života postoupil Alois Tomáš Raimund hrabě Harrach v dubnu 1740 náměšťské panství jednomu ze svých 15 dětí, Ferdinandu Bonaventurovi hraběti Harrachovi, který již v březnu 1740 zakoupil blízký ludéřovský statek (vsi Ludéřov a Střížov). Tak došlo k zvětšení náměšťského panství, které se od té doby skládalo z městečka Náměště a vsí Biskupství, Ludéřova a Střížova.
Rovněž Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach (11.4.1708-30.1.1778) absolvoval politickou kariéru . Byl císařským zplnomocněným ministrem při mírovém kongresu v Brodě, pak v letech 1747-1750 milánským gubernátorem a od roku 1751 prezidentem říšské dvorské rady. Zároveň byl císařským tajným radou a rytířem Zlatého rouna. Jeho náměšťští poddaní museli v roce 1741 pracovat v důsledku války o rakouské dědictví v Olomouci na stavbě městského opevnění a dodat do Olomouce 200 kusů tvrdého dřeva na palisády, haluze k pletení šancovních košů a 200 sáhů dřeva na pálení cihel.
V roce 1745 získal Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach od své nevlastní matky janovické panství, na kterém již v následujícím roce založil známou textilní manufakturu . Z důvodu nové úpravy půdy se pak rozhodl dát zmapovat svá nová panství. Tento úkol svěřil v roce 1746 švýcarskému inženýru Josefu Surgantovi. Josef Surgant vyhotovil bohatě zdobenou generální mapu panství pro vlastní potřebu hraběte Harracha, která se dodnes dochovala, a dále konceptní mapy pro praktickou potřebu správy panství. Pozoruhodné na Surgantově mapě je vyznačení šibenice, nacházející se v jižním cípu lesa Hrad vedle trati označené Na šibenici.
Uměnímilovný harrachovský správce náměšťského panství Jan Josef Erben nechal v roce 1749 na své náklady vytvořit sochu sv. Jana Nepomuckého, a to v dílně předního moravského sochaře Jiřího Antonína Heinze. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého stávala původně u zámecké zahrady před branou pro povozy, později byla přestěhována blíže k mostu, kde je umístěna dodnes.
Druhá náměšťská socha Panny Marie Immaculaty, stojící dnes na náměstí, byla původně součástí souboru soch u kláštera na Hradisku, odkud byla roku 1795 převezena do Náměště.

[zdroj: www.namestnahane.cz]
zpět